Bylo mu teprve jedenadvacet let, když nejstrašnější válka všech dob skončila a on, stejně jako několik set tisíc navrátilců, poznamenaný na duši i těle, měl to velké štěstí uniknout z pekla…
Tehdejší události a všechno, co prožil, ho pronásledovaly celý život v nespočetných těžkých snech a nočních můrách.
Nikdy se však v myšlenkách úplně nezbavil děsivých obrazů, jež ho
provázely až do konce života.
Ve válce nikdy nejsou vítězové, jen poražení. Není nic lepšího než mír a pokojné soužití všech národů a národností s jejich různým náboženským vyznáním.
Arno Sauer
Osmnáctiletý Fritz z hospodářství v porýnské vesnici musí jako většina jeho vrstevníků nastoupit do Říšské pracovní služby. Po ní následuje odvod k wehrmachtu a odjezd na východní frontu. S pěší divizí, ke které byl zařazen, absolvuje cestu z Krymu ke Skupině armád Sever a tam poprvé poznává a prožívá hrůzy bojů v první linii. Před jeho očima umírají při krvavých útocích vojáci na obou stranách fronty, ztrácí kamarády, žije v zákopech ve špíně a hladu. Pak se stalo, co se stát muselo, a Fritz byl těžce zraněný. Ale to zdaleka nebyl konec jeho válečné cesty. Po rekonvalescenci se na frontu musel vrátit a setrvat tam do posledních dnů… Ty už strávil na nebezpečném útěku domů a podařilo se mu dostat se, většinou pěšky, z Ruska přes Východní Prusko a několik okupačních zón v Německu do rodného Porýní.
Arno Sauer vypráví příběh svého otce, řadového vojáka, který nechtěl být hrdinou, ale stejně jako mnoho ostatních si toužebně přál přežít válku a žít. Podařilo se mu to, ale celý život zůstal poznamenaný na těle i duchu, nikdy nedokázal úplně zapomenout na všechno utrpení, které viděl i zažil na vlastní kůži, na smrtelný strach, který nejednou pociťoval. Své očité svědectví vyprávěl synovi a ten jeho poselství předává dál dnešním čtenářům.